Státověda vypracované otázky

Definice skupiny vlivu – lze jí definovat jako organizaci ustanovenou na ochranu určitých zájmů, k výkonu společnosti, integraci názorů určitého zaměření a vykonávající tlak na veřejnou moc tak, aby odpovídalo jejich zájmům.

Skupiny vlivu tvoří kategorii mimořádně rozmanitou a heterogenní -> se zřetelem na určité kategorizace mohou být tyto

a) podle cíle

-zájmové (materiální) - profesní (sociální, podnikatelské, zaměstnanecké)

-ideové (ideologické nebo morální) - obrana specializ. cílů (LP, mír. a antirasistická hnutí, ochrana ŽP)

- sociálně/demografické (organizace mládeže, student. svazy, femin. organizace, bojovníci za svobodu…)

b) podle povahy

-soukromoprávní

-veřejnoprávní

– v rivalitě zájmů mohou různé články veřejné služby, úřadů a funkcionářů činit nátlak na vládu, parlament či mínění.

-> cílem může být získávání výhod určitého druhu skupin (univerzity, výz. ústavy, stát. podniky, armáda, bezpeč. sbory)

c) podle struktury

-masové

-výběrové (kádrové – elitní“)

– vyznačují se vnitřní strukturou, regulací přístupu (vstupu) členů a jsou tak co do počtu zúžené (omezené)

- motivací bývá psychologie elitismu, masové sdružují volně co největší počet členů (sympatizantů)

2.Popište vzájemný vztah a rozdíly mezi skupinami vlivu a politickými stranami.

Termínem „skupina vlivu“ můžeme rozumět v podstatě jakékoliv sdružení, které se nesnaží moc ve státě uchopit, nýbrž pouze ovlivnit její rozhodování.

Skupiny vlivu jsou prostředkem k prosazení zájmů spíše nepolitického charakteru. Tyto zájmy formulují, poukazují na problémy a navrhují jejich řešení. Činí tak ovšem v soukromém zájmu.

Hlavní snahou skupin vlivu je, ovlivňovat rozhodování aktérů politických rozhodnutí. Nejúčinnější je přímé jednání s vládními a jinými vysoce postavenými úředníky, kteří mají pravomoc činit relevantní rozhodnutí.

Ne všechny skupiny vlivu mají možnost přímého jednání s odpovědnými státními úředníky, proto se jejich činnost obrací k politickým stranám. Politické strany se při své činnosti, zejména např. při přípravě volební kampaně neobejdou bez sponzorských darů. Sponzorování politických stran může být významným přesvědčovacím mechanismem.

Zájmové skupiny mohou v určitém ohledu substituovat funkce politických stran. Tato situace je obvyklá tehdy, když stranický systém vyvolá množství opozičních formací, které se stávají opoziční strukturou.

Tradičním odlišovacím faktorem, mezi institucí politických stran a skupin vlivu je skutečnost, že zatímco první usilují o výkon moci, druhé se snaží moc ovlivňovat, hledají cesty jak působit navenek.

Známý rozdíl mezi skupinami vlivů a politickými stranami je v tom, že politické strany směřují svojí činností k obsazení parlamentu a dále obsadit své zástupce do vlády.

3.Charakterizujte význam občanských povinností v soudobém státě.

Definice:

Povinnost občana je právem stanovený vztah,který lze chápat jako osobní či věcná plnění, jež stát určuje a vyžaduje.

Povinnost něco učinit či něco strpět. Ať je jejich smysl v moderním státě, či jejich rozsah jakkoli široký, vždy jde o zásah do sféry osobní svobody. Lze říci, že se jejich prostřednictvím realizují některé obvyklé fce veřejného zájmu (a státu jako jejich reprezentanta), jsou také případně formulovány v právním řádu určité povinnosti.

Za obvyklé a všeobecně uznávané a uplatňované povinnosti občanů se v soudobé demokratické státnosti považují především povinnosti občanů zachovávat právní řád, povinnost daňová, branná, školní docházky apod.

Povinnost je vynucována sankcí.

4.Jaké znáte soudní systémy?

Zvláštnost organizace soudní moci v různých zemích se projevuje především v četných modelech jejich soudního systému. Soudní systémy jsou většinou hierarchizovanou strukturou -> tvořena různými druhy autonomních soudů.

-anglosaský systém - typický jednotný systém soudů, v jeho čele je jeden nejvyšší soud

-kontinentálněevropský systém (římsko-germánský) – právní kultury vlastní vícekolejnost organizace soudní moci

Tři základní modely výstavby soudního systému:

1) jednotná soustava obecných soudů (OS)

-rozhodují všechny druhy soudních věcí (Nizozemí, Švédsko, Japonsko) – tyto rozhodují jak trestní, občanskoprávní, administrativní, tak i dokonce i soudní ústavní kontrolu

Hierarchická 3 nebo 4 článková soustavu

a) soudy 1. instance – v zásadě okresní soudy

b) apelační soudy – projednávají odvolání proti rozsudku 1. instance současně rozhodují složitější věci

c) nejvyšší soud (kasační soud) – kontrola rozhodnutí níže stojících vícestupňový a instanční model -garantovat soudní činnost bez chyb, jednotné užití práv. norem na celém území soudní soustavy má za cíl: zajistit všestranné projednání faktických i právních aspektů

2) jednotná soustava OS ve federativních státech (např. USA)

-paralelně funguje federativní soudní systém a systém soudů členských států - kompetence podle toho, která norma se aplikuje v dané věci.

3) systém OS + (současně) jiné samostatné specializované soustavy soudů

-soudní systém země je tak tvořen z několika soudních subsystémů, přičemž každý má svoji kompetenci

Nejdůležitějším ze systémů paralelně existujících vedle obecného soudnictví je administrativní soudnictví. Hlavním úkolem správního soudnictví je rozhodování o žalobách soukromých osob na rozhodování orgánů státní správy.

5.Jaké znáte typy přímé demokracie?

Každá organizační forma, v níž lid (obyvatelstvo), jako základní činitel univerzální státnosti, přenese rozhodování na své představitele a je současně sám činný při rozhodování. Lid se sám k otázkám může vyjadřovat přímo.

referendum - oprávnění voliči jsou vyzváni k hlasování a vyjádření názoru přímo

- zákonodárné – lidé rozhodují o zákonech

- obligatorní – v určitých věcech se rozhodovat musí

- fakultativní – je na úvaze orgánů moci vyhlásit referendum

plebiscit – obsahem hlasování je dotaz k obyvatelstvu daného území, které se má vyjádřit k jeho dalšímu osudu

lidová iniciativa

- požadavek vzešlý z lidu

- občané řeší palčivé otázky získáním dostatečné podpory, aby se stát musel vyjádřit

Odvolání (recall) – může dojít k odvolání nositele voleného úřadu na základě petice voličů

Petice – možnost obrátit se na státní orgán s dotazem, návrhem, kritikou

6.Co je ústavodárná moc a kdo ji reprezentuje?

Ústavodárná moc = orgán, který za využití zvláštní politické autority, má právo přijmout ústavu

nezávislá autorita na ostatních mocích (autoritách) státu - zákonodárné, výkonné a soudní

Klasická teorie ÚSP považuje navíc tuto moc za nadřazenou nad ostatními, neboť představuje suverenitu státu.

Členění:

ústavodárná moc originální – subjekt tvořící ústavu v situaci, kdy vznikají nové státy, probíhají revoluce

(původní) - zásadně se mění politický režim, stará ústava je zcela suspendována, nový systém je ve stadiu zrodu, neexistuje ústava

Touto mocí může být jednotlivec, skupina obyvatelstva nebo lid, národ. Teorie ústavního práva posuzuje, kdo by měl být tímto subjektem. Často je v historii připravována a přijímána voleným sborem nebo shromážděním, s cílem přijmout ústavu (po schválení může být rozpuštěno). Někdy ji připravuje a schvaluje lidové referendum.

ústavodárná moc odvozená (nebo také „institucionalizovanou“).

– je předvídána ústavou, jak co do organizace, tak co do činnosti

- tato moc také stanoví způsoby eventuálních změn ústavy samé

Pod ústavodárnou mocí rozumíme orgán, který za využití zvláštní politické autority, má právo přijmout ústavu. Ústavodárnou moc můžeme chápat a to jako ústavodárnou moc originální a moc odvozenou (institucionalizovanou).

Originální (původní) se chápe subjekt tvořící ústavu. Tato moc tedy není založena textem ústavy. Touto mocí může být jednotlivec, skupina obyvatelstva nebo lid, národ..Teorie ústavního práva posuzuje, kdo je subjektem ústavodární moci a která ústavodárna moc je obvyklá, legitimní. Často je v historii ústava připravována a přijímána ústavodárným shromáždění –konstituanta, voleným sborem, který má úlohu parlamentu a který je po splnění úkolu rozpuštěn..Někdy samo shromáždění ústavu přijímá a schvaluje lidové referendum.

7.Popište výkonnou funkci státu jako proces.

Funkci státu lze chápat jako projevy autority státu, jejímiž různými prostředky a v různých oblastech života společnosti směřuje k realizaci svého poslání.

-postup při výkonu státních funkcí ve státě = orgány veřejné správy vydávají akty aplikace práva

- stát buď jedná z moci úřední povinnosti nebo na návrh, žádost

- je to každodenní rozhodovací činnost v jednotlivých věcech, případech

- každá věc musí být zahájená, musí mít svůj průběh, který směřuje k nějakému rozhodnutí

- nezbytnou věcí v demokratické společnosti je vždy možnost rozhodnutí v dané věci alespoň jednou přezkoumat u vyšší instance a v krajních případech ještě jednou u téže instance, která rozhodnutí provedla

- stát jedná z úřední povinnosti (ex offo) = veřejnoprávních vztazích na návrh, žádost = soukromoprávních vztazích

8.Co je bikameralismus a jaký je jeho význam?

Termín "bikameralismus", což znamená "dvoukomorovost", označuje typ parlamentu, t.j. zákonodárného orgánu zastupujícího národ/lid, strukturovaného do dvou komor (sněmoven). Obě komory se podílejí na výkonu funkcí parlamentu, zejména na zákonodárném procesu, jsou vzájemně nezávislé a odlišné. V tomto vymezení sice panuje výrazně většinová shoda, přesto je nutné upozornit na názor, podle něhož je jednoslovným výrazem pro dvoukomorový systém "bikamerismus", zatímco slovo "bikameralismus" je vyhrazeno nauce o dvoukomorových parlamentech.

Ústavní podoba zákonodárné moci složené ze dvou komor, z nichž se skládá parlament. Dvoukomorovost může být projevem federalismu (Spolková rada v SRN zastupující země), nebo druhá komora vyjadřuje jiný typ zastoupení v rámci reprezentativního mandátu (Senát v unitární Francii jako zastoupení územních celků). Historicky vzniklý bikameralismus e Velké Británii vyjadřoval koncepci vzájemného limitování komor. V postupném vývoji se druhá komora pojímá jako stabilnější, jako garance stability parlamentní činnosti, pojistka ústavního systému.

9.V čem spočívá rozdíl mezi faktickou a psanou ústavou?

- existuje relativní odlišnost mezi textem psané ústavy a např. konkrétní situací a vztahy mezi nejvyššími státními orgány

rozpor lze řešit - průběžnými změnami (dodatky)

- zásadní změnou (přijetí nové ústavy)

žádný text ústavy nemůže být „věčným“

(příkladem je navrhování soudců – dle Ú prezident požádá o návrh, fakticky ministr obrany sám dodává seznam)

- každá věc musí

být zahájena

mít svůj průběh,

směřovat k nějakému rozhodnutí

nezbytnost je možnost přezkumu (možnost rozhodnutí v dané věci vždy alespoň jednou přezkoumat u vyšší instance) a v krajních případech ještě jednou u téže instance,které rozhodnutí provedla,pak často uplatněn i výkon tohoto rozhodnutí.

výkonná fce s = provádění zákonů (pokud není svěřeno soudům) + vydávání aktů aplikace práva

rozhodování o vině a trestu za některé veřejnoprávní delikty, příp. i rozhodování sporů

10.Popište volební proces.

Volební proces - založen na organizačních opatřeních a možnostech občanů (fyzických osob) volit či být volen

Organizace a průběh voleb

1) vyhlášení voleb, které definuje:

-volební obvody: místo, kde volby probíhají -> dále volební okrsky

-volební komise: orgány, které dbají na dodržování volebních zákonů

-seznamu voličů: seznam všech voličů (volič do něj musí být zařazen)

-navržení kandidátů: tj.vymezení okruhu osob

2) hlasování: - projev vůle lidu, kterým vrcholí volební proces

3) sčítání hlasů - dle daných přepisů a za účasti předepsaných osob

4) vyhlášení výsledků (určení vítězů a poražených)

-volební proces je v zásadě realizace veškerých politických práv, jež systém ústavou poskytuje -> tedy nikoli jen práva volebního, ale dále svoboda slova, tisku, sdružovací, shromažďování, informační svoboda

pasivní volební právo: - každý má možnost být zvolen za poslance, zakládá se na právně vyjádřených podmínkách (volitelnost) - je omezené pouze předchozí zaznamenanou trestnou činností, věkem a cizím občanstvím tzv. absolutní překážka, resp. výkonem jiné funkce – tzv. relativní překážka, též neslučitelnost.

11.Jaké znáte formy referenda?

Referendem se rozumí rozhodování obyvatelstva (forma hlasování je obdobná jako při volbách poslanců)

z ústavně-právního hlediska:

Obligatorní – o určitých věcech je „povinné“ rozhodovat - jako referendum určené tak, že jedině tímto rozhodnutím je řešena závažná společenská otázka

Fakultativní – je na úvaze orgánů moci referendum vyhlásit - je možno nikoli nutno uskutečnit - jeho vyhlášení závisí na rozhodnutí či na základě iniciativy lidu

Ref. zákonodárné – rozhodování o zákonech, o konkrétní předloze zákona systémem „ano – ne“ a občan = přímý zákonodárce

Věcný plebiscit - rozhodování o jiných opatřeních veřejné moci (např. rozpočet, ekonom. reformy, výstavba elektrárny)

R může

- být pojistkou proti zneužití občany přenesené moci na parlament

- v soustavě dělby moci být prostředkem vyloučení parlamentu z rozhodování

- stát se i prostředkem stabilizace reprezentativního systému (tzv. možnost „odvolat se k lidu“)

Zde máte příklady zpracování:

Online:	3
Celkem:	140439
Měsíc:	968
Den:	24

Menu