Trestní právo hmotné
15. 5. 2011
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
TRESTNÍ PRÁVO HMOTNÉ
Trestní právo hmotné je odvětvím českého veřejného práva, jehož úkolem je chránit důležité společenské zájmy před trestnými činy, tj.přečiny, zločiny a zvlášť závažnými zločiny. Trestní zákon vymezuje které jednání je trestným činem, stanoví podmínky trestní odpovědnosti, tresty a ochranná opatření, které pak pachatelům ukládají soudy jménem republiky. Účelem trestního zákona je záruka základního poslání, tj. „žádný trestný čin bez zákona“(nullum crimen sine lege), a „ žádný trest bez zákona“ ( nulla poena sine lege).Trestní právo hmotné je vybudováno na zásadě pouze formálního pojetí trestného činu. Trestním zákoníkem jsou oproti předchozí právní úpravě přesněji vymezeny skutkové podstaty jednotlivých trestných činů. Trestní zákoník je nutno považovat za kodex, i když mohou být skutkové podstaty trestných činu stanoveny i jinými zákony. Trestním zákonem se rozumí jednak zákon č. 40/2009 Sb., jednak i zákon o soudnictví ve věcech mládeže-zákon
č.218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech
1. Ú.z.č. 1/1993 Sb.- Ústava České republiky,
2. Usn.PČNR č. 2/1993 Sb.- Listina základních práv a svobod,
3. Zákon.č.40/2009 Sb. trestní zákoník
4. Zákon o výkonu trestu odnětí svobody - z.č. 169/1999 Sb.,
5. Zákon o výkonu vazby-z.č. 293/1993
6. Zákon, kterým se vylučuje promlčení trestního stíhání nejzávažnějších trestných činů proti míru, válečných trestných činů a trestných činů proti lidskosti- z.č. 184/1964 Sb.
7. Rozhodnutí prezidenta republiky o udělení amnestie
8. Zákon o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu - z.č. 198/1993 Sb.
9. Zákon o probační a mediační službě-z.č. 257/2000 Sb.
10. Zákon o pomoci obětem trestných činů - z.č. 209/1997 Sb.
11. zákon č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci,
12. Nálezy Ústavního soudu,
13. Jiné právní předpisy, jež vymezují znaky trestného činu
14.Mezinárodní smlouvy
1. Obecná část upravující působnost trestních zákonů, trestní odpovědnost, okolnosti vylučující protiprávnost činu, zánik trestní odpovědnosti, trestní sankce, zvláštní ustanovení o některých pachatelích a výkladová ustanovení.
2. Zvláštní část upravující ochranu nejdůležitějších společenských hodnot je rozdělena do 13.hlav podle skupin trestných činů:
- trestné činy proti životu a zdraví,
- trestné činy proti svobodě a právům na ochranu osobnosti,soukromí a listovního tajemství,
- trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti,
- trestné činy proti rodině a dětem,
- trestné činy proti majetku,
- trestné činy hospodářské,
- trestné činy obecně nebezpečné,
- trestné činy proti životnímu prostředí,
- trestné činy proti České republice,cizímu státu a mezinárodní organizaci,
- trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných,
- trestné činy proti branné povinnosti,
- trestné činy vojenské,
- trestné činy proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy.
3. Přechodná a závěrečná ustanovení upravující postup přede dnem účinnosti trestního zákoníku , zrušení předchozího trestního zákona a některých dalších zákonů a účinnost, jíž nabývá trestní zákoník dnem 1.1.2010.
ZPĚT
II.
Časová působnost
Zákaz retroaktivity
Trestný je pouze takový skutek, jehož trestnost byla zákonem stanovena dříve než byl spáchán, přičemž zákonem ve smyslu shora uvedeném se rozumí nejen tento trestní zákoník, ale i jiné zákony vymezující trestné činy a odpovědnost za ně (nulla poena sine lege) – jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit.
Trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější.
Jestliže se zákon změní během páchání činu, užije se zákona, který je účinný při dokončení jednání, kterým je čin spáchán.
Jestliže se zákon změní během páchání činu, užije se zákona, který je účinný při dokončení jednání, kterým je čin spáchán.
Při pozdějších změnách zákona, který je účinný při dokončení jednání, jímž je čin spáchán, se užije zákona nejmírnějšího.
Pachateli lze uložit vždy pouze takový druh trestu, který dovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se o trestném činu rozhoduje.
O ochranném opatření se rozhodne vždy podle zákona účinného v době, kdy se o ochranném opatření rozhoduje.
Ze současně platných ustanovení vyplývá, že pokud bude soud rozhodovat o vině obviněného a dospěje k závěru, že pro pachatele bude příznivější použití dřívějšího zákona (viz § 2 odst. 1 tr. zák.), bude moci uložit pouze takový druh trestu, který zná zákon účinný v době, kdy se o tres,tném činu rozhoduje. Uvedené zásady se použije i v případě rozhodování o ochranném opatření.
Dokončením jednání se rozumí konání nebo v případě opomenutí ukončení povinnosti jednat. Není tedy rozhodující okamžik, kdy následek nastane nebo měl nastat.
Dokončením jednání se rozumí konání nebo v případě opomenutí ukončení povinnosti jednat. Není tedy rozhodující okamžik, kdy následek nastane nebo měl nastat.
Místní působnost je založena na zásadě teritoriality a ve své podstatě vyjadřuje okolnost, na které případy dopadají ustanovení tohoto zákona vzhledem k místu, kde byl trestný čin spáchán. Osobní působnost (zásada personality) vymezuje okruh subjektů, které podléhají ustanovením tohoto zákona, ale také okruh subjektů, které jsou z jeho působnosti vyňaty Ustanovení trestního zákoníku jsou mj. budována na zákazu retroaktivity.
Podle této zásady se ustanovení zákona vztahují na celé území České republiky, bez ohledu na to, kdo je pachatelem jednání podřaditelného pod ustanovení trestních zákonů. Pouze okrajově lze zmínit, že pod jurisdikci trestního zákona budou spadat i pachatelé jednající v rozporu s trestním zákonem na palubě lodi či letadla, tzv. zásada vlajky, kdy česká jurisdikce je odvozena od registrace tohoto prostředku.
Podle zákona České republiky se posuzuje též trestnost činu, který byl spáchán mimo území České republiky na palubě lodi nebo jiného plavidla, anebo letadla nebo jiného vzdušného dopravního prostředku, které jsou registrovány v České republice. Místo spáchání takového činu se posuzuje obdobně podle zásad místní působnosti.
Podle zákona České republiky se posuzuje i trestnost činu, který v cizině spáchal občan České republiky nebo osoba bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt.
Podle zákona se posuzuje trestnost zákonem vyčtených trestných činů i tehdy, spáchal-li takový trestný čin v cizině cizí státní příslušník nebo osoba bez státní příslušnosti, která nemá na území České republiky povolen trvalý pobyt.
Trestnost činu se posuzuje také, jestliže byl čin spáchán v cizině proti občanu České republiky nebo proti osobě bez státní příslušnosti, která má na území České republiky povolen trvalý pobyt, jestliže je čin v místě spáchání činu trestný nebo jestliže místo spáchání činu nepodléhá žádné trestní pravomoci.
Podle zákona se posuzuje trestnost činu spáchaného v cizině cizím státním příslušníkem nebo osobou bez státní příslušnosti, která nemá na území České republiky povolen trvalý pobyt, i tehdy,
a) jeli čin trestný i podle zákona účinného na území, kde byl spáchán, a
b) jestliže pachatel byl dopaden na území České republiky a nebyl vydán nebo předán k trestnímu stíhání cizímu státu nebo jinému subjektu k trestnímu stíhání oprávněnému.
b) jestliže pachatel byl dopaden na území České republiky a nebyl vydán nebo předán k trestnímu stíhání cizímu státu nebo jinému subjektu k trestnímu stíhání oprávněnému.
Trestnost činu spáchaného v cizině cizím státním příslušníkem nebo osobou bez státní příslušnosti, která nemá na území České republiky povolen trvalý pobyt, se posuzuje také tehdy, byl-li čin spáchán ve prospěch právnické osoby, která má na území České republiky sídlo nebo organizační složku, anebo fyzické osoby, která je podnikatelem a má na území České republiky podnik, jeho organizační složku nebo místo podnikání.
Pachateli však nelze uložit trest přísnější, než jaký stanoví zákon státu, na jehož území byl trestný čin spáchán.
Pozn.:
Cizím státním příslušníkem se rozumí osoba mající jinou státní příslušnost než českou. Osobou bez státní příslušnosti, která nemá na území České republiky povolen trvalý pobyt, se pak rozumí osoba bez státního občanství a nemá zde povolen pobyt podle zvláštních předpisů.Vždy musí být zároveň splněny obě podmínky.
Trestnost činu se posuzuje podle zákona České republiky také tehdy, jestliže to stanoví mezinárodní smlouva, která je součástí právního řádu.
Občan České republiky nemůže být vydán cizímu státu k trestnímu stíhání ani k výkonu trestu. Může být však předán do jiného členského státu Evropské unie pouze na základě evropského zatýkacího rozkazu.
Trestní rozsudek cizího státu nemůže být vykonán na území České republiky ani tu mít jiné účinky, nestanoví-li zákon nebo mezinárodní smlouva něco jiného.
III.
Podmínky trestní odpovědnosti vymezuje trestní zákoník v §§ 20 až 27.
Trestní zákoník je postaven pouze na formálním pojetí trestného činu, což se projevuje v definicích jednotlivých skutkových podstat.
Jen trestní zákon vymezuje trestné činy a stanoví trestní sankce, které lze za jejich spáchání uložit.Trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu..
Trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v zákoně. K trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti.
Trestným činem se rozumí jen čin protiprávní, soudně trestný, a pokud z jednotlivého ustanovení zvláštní části trestního zákona nevyplývá něco jiného, též příprava k trestnému činu, pokus trestného činu, organizátorství, návod a pomoc. Trestné činy se dělí na
a)přečiny a
b)zločiny.
Přečiny jsou všechny nedbalostní trestné činy a ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let.
Zločiny jsou všechny trestné činy, které nejsou podle trestního zákona přečiny. Zvlášť závažnými zločiny jsou ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let.
Zločiny jsou všechny trestné činy, které nejsou podle trestního zákona přečiny. Zvlášť závažnými zločiny jsou ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let.
Skutková podstata trestného činu.
Pojem SPTČ :
Základem trestní odpovědnosti je podle platného českého práva trestný čin. Trestným činem je takový čin pro společnost nebezpečný,jehož znaky jsou uvedeny v zákoně. Souhrn typových znaků trestného činu určitého druhu typických pro nebezpečnost činu tohoto druhu pro společnost(typovou nebezpečnost) se označuje jako skutková podstata trestného činu. Pojem SPTČ lze definovat jako souhrn typových znaků, kterými se od sebe odlišují různé typy (druhy) trestných činů. Jde také o souhrn objektivních a subjektivních znaků.
- osoba fyzická
- věk pachatele
- osoba příčetná
- skutková podstata trestného činu
SPTČ obsahuje souhrn znaků, které určují, o jaký trestný čin jde. Od skutkové podstaty TČ je nutno odlišovat konkrétní skutkový děj – skutek. Jednotlivé skutky se vyznačují různorodými, specifickými okolnostmi, které vyjadřují různou společenskou nebezpečnost (škodlivost). Obsah SPTČ přibližně splývá s obsahem pojmu dispozice podle obecné teorie práva.Jednotlivé skutkové podstaty trestných činů jsou charakterizovány čtyřmi skupinami znaků :
· Objekt
· Objektivní stránka
· Subjekt
· Subjektivní stránka
Tyto znaky existují u každé skutkové podstaty a jsou tedy znaky obligatorními, i když nejsou vždy vyjádřeny v dispozici.Trestným činem může být jen čin nedovolený, protiprávní. Znak protiprávnosti je také typovým znakem trestného činu, ale tento znak nelze dobře zařadit do shora uvedených skupin. Protiprávnost se dovozuje z právního řádu jako celku a zpravidla se dovozuje z porušení právních norem mimotrestních( např. pravidla provozu na poz.komunikacích, bezpečnost práce, zdravotnictví, výbušniny, omamné látky apod.)
Především každou skutkovou podstatu trestného činu charakterizují společenské hodnoty (zájmy), proti nimž směřuje trestný čin, který má znaky této skutkové podstaty. Tyto zájmy jsou objektem trestného činu.Jde zde o objekt TČ.
Objektivní stránka trestného činu zahrnuje především jednání, následek a příčinný vztah mezi jednáním a následkem, dále místo i čas jednání a předmět útoku.
Další znaky skutkové podstaty zahrnují pachatele – subjekt trestného činu. Kde ze zákona nevyplývá něco jiného, může jím být kdokoli, kdo je trestně odpovědný. U některých SPTČ je okruh pachatelů omezen, nebo je vyžadován přesně definovaný subjekt.
Subjektivní stránka trestného činu zahrnuje zavinění, výjimečně je znakem subjektivní stránky i pohnutka jednání.
Skutková podstata trestného činu je zde jen tehdy,existují-li všechny znaky, které trestní zákon vyžaduje. V tomto smyslu jsou znaky obligatorní i fakultativní rovnocenné.Obligatorní znaky(povinné) existují u jakéhokoli trestného činu, fakultativní (nepovinné) nemusí být u všech skutkových podstat, avšak jsou-li vyžadovány, stávají se znakem povinným.
Třídění SPTČ.
Skutkové podstaty trestných činů je možno třídit podle různých hledisek :
1. Podle vyjádření v zákoně na
· Popisné
· Odkazovací
· Blanketní
2. Podle závažnosti trestných činů
· Základní- uvádějí znaky běžného typu daného trestného činu a bývají uvedeny zpravidla v 1.odstavcích příslušných ustanovení.
· Kvalifikované- jsou tvořeny znaky základní skutkové podstaty a dalším znakem, který typizuje vyšší stupeň nebezpečnosti činu jím charakterizovaných pro společnost. Vyšší typová nebezpečnost může spočívat v závažnějším porušení nebo ohrožení objektu trestného činu.Kvalifikovaná skutková podstata modifikuje základní skutkovou podstatu, ale nikoli v jejích podstatných znacích nebo v podstatných vlastnostech.Pokud se zásadně mění znaky základní skutkové podstaty,jde o vytvoření nové skutkové podstaty,nikoli kvalifikované skutkové podstaty.Kvalifikované SP bývají zpravidla uvedeny v 2. a dalším odstavci příslušného ustanovení zvláštní části TZ a jsou spojeny s vyšší trestní sazbou.
· Privilegované- privilegované skutkové podstaty charakterizují trestní činy menší typické závažnosti než skutkové podstaty základní. Skutkové podstaty privilegované jsou v poměru speciality ke skutkovým podstatám základním.
3. Podle struktury se rozlišují skutkové podstaty na
· Jednoduché- neobsahují více znaků stejného druhu.
· Složité – jsou charakterizovány pluralitou znaků, které vznikají např. spojením znaků dvou jiných skutkových podstat jednoduchých(SP složené). Složené SP jsou speciální v poměru ke SP, z jejichž znaků se skládají. V případě, že znaky jsou dány kumulativně (kumulativní SP), projevují se v tom, že k naplnění SP jsou tyto znaky vyžadovány. Naproti tomu tzv.alternativní SP jako typ složité skutkové podstaty je vytvořena tak, že některé znaky stejného druhu jsou dány alternativně. K naplnění znaků tedy postačí, že jednáním popsaným v příslušném ustanovení je zasažen jen jeden z alternativně uvedených chráněných zájmů.V některých případech je alternativně vyjádřena i forma zavinění, což znamená, že trestný čin je možné spáchat úmyslně i z nedbalosti.
Objektem trestného činu se rozumí společenské vztahy,které jsou chráněny trestním zákonem. Trestní represe se má uplatnit pouze tam, kde selhávají ostatní prostředky společenského působení. Trestní právo nesmí řešit problémy, k jejichž řešení jsou adekvátní prostředky politické, hospodářské, výchovné a jiné, a nesmí nahrazovat ostatní právní odvětví v systému práva. Tr.zákon výslovně neužívá pojmu „ objekt“, ale zná pojem „chráněný zájem“. Objektem není pouze teoretická konstrukce, která by neměla výraz v tr.zákoně.
Objekty lze třídit :
1. Podle stupně obecnosti na
· Objekt obecný (rodový), který je vyjádřen jako souhrn společenských zájmů chráněných trestním zákonem, a to v § 1 TZ.Zde shrnuje veškeré zájmy, které je třeba chránit a určuje se tak rozsah veškeré potřebné právní úpravy v tr.zákoně.Tento objekt je obecný ke skupinovému a individuálnímu objektu.
· Objekt druhový (skupinový), který je vyjádřen společnými druhovými rysy individuálních objektů jednotlivých trestných činů. Tyto objekty jsou vyjádřeny v názvech jednotlivých hlav zvláštní části tr.zákona.
· Individuální objekt- je tak označen jednotlivý zájem, k jehož ochraně jsou určena konkrétní ustanovení zvláštní části tr.zákona.
Některé trestné činy mají mimo svůj objekt také hmotný předmět útoku. Jde o fakultativní znak skutkové podstaty trestného činu. Předmětem útoku jsou buď lidé nebo věci, na které pachatel trestného činu bezprostředně útočí a tím zasahuje objekt trestného činu. Porušení předmětu útoku se nazývá účinek trestného činu.Někdy však nemusí k účinku dojít (např. u pokusu). Účinkem lze rozumět i možnost změny na předmětu útoku.
